Jmenovací dekret DES FOURS WALDERODE

Po absolvování církevního gymnázia v Kremsmünsteru vstoupil do rakouské armády. Byl dvakrát ženatý; první ženou se 24. června 1903 stala rakouská šlechtična Helena Isabella von Wydenbruck, s níž se mu narodil syn Karel Bedřich. Krátce po jeho narození se však manželství rozpadlo (údajně z důvodu manželčiny nevěry). V roce 1907 se pak hraběti Mikuláši Vladimírovi narodila nemanželská dcera Marie Eva Zaunerová, na níž však vždy řádně platil alimenty. K civilnímu rozvodu s první ženou došlo 2. prosince 1919, církev pak jejich rozvod uznala 5. července 1920. Krátce nato, dne 9. prosince 1920 se Mikuláš Vladimír znovu oženil, a sice se sestřenicí své první ženy Gabrielou Karolínou von Wydenbruck. Své první ženě však vyplácel doživotní apanáž. S druhou manželkou měl Mikuláš Vladimír dva syny – Maxmiliána Josefa (Max) a Ludvíka Viléma (Louis).

Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode měl již od svých gymnaziálních studií mimořádnou zálibu v historii. Zvláště se zajímal o dějiny svého vlastního rodu, což dokládají mimo jiné skutečnosti, že nechal uspořádat rodinný archiv a takřka každý portrét a i některé další předměty na zámku označil popiskami s údaji o dotyčných portrétovaných osobách či předmětech. Nakonec se rozhodl vystudovat historii na Karlově universitě v Praze, avšak toto jeho rozhodnutí přerušila I. světová válka, jíž se Mikuláš Vladimír aktivně zúčastnil (bojoval na italské frontě) a byl zde i zraněn do ruky. Po rozpadu habsburské monarchie svá studia dokončil a dne 9. prosince 1921 obdržel vysokoškolský titul PhDr. Tématem jeho disertační práce byly „Příspěvky k životopisu hraběte Antonína Bedřicha Mitrowského“. Mikuláš Vladimír udržoval styky s významnými historiky Josefem Pekařem a Josefem Vítězslavem Šimákem. Vedle historie jej však lákaly i lov a dobrodružství (např. v roce 1902 podnikl ve Vídni jeden z vůbec prvních letů balónem).

Když po vzniku Československa přišel o část majetku v rámci pozemkové reformy, prodal vídeňský byt a žil se svou rodinou soukromým životem na Hrubém Rohozci, jehož interiéry nechal při této příležitosti upravit do dnešní podoby. Ovládal češtinu, ale se členy své rodiny hovořil německy. Zisky mu plynuly z lesního hospodaření zejména na panství Smržovka a z pronájmu hospodářských dvorů. Dne 1. dubna 1938 se stal členem Sudetoněmecké strany, jeho manželka i prvorozený syn tak učinili rovněž, mladší synové vstoupili do Hitlerjugend.

V roce 1940 hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode těžce onemocněl rakovinou hrtanu a o rok později, dne 5. března 1941, této zákeřné chorobě podlehl. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

V rodině se mu říkalo „Niki“.